Krmení pro rybičky

To takhle jedete domů a cestou potkáte rovnou 4 supermany, přesvědčené, že za plného provozu jet pade je pro důchodce a nepřísluší řidičům jejich kvalit. Proto to napalí kilem a maj pocit, jak jsou děsně cool.

No nejsou...já takovým chlívům říkám krmení pro rybičky. Ono z nich totiž nic jiného nezbude, protože akorát tak vytečou otvorama ve zdemolovaném vraku. Přiznejme si, že tydle paka nejsou ničím jiným než prochsprostí sobci. Kdyby jeli 80kou, ještě by se ty jejich orgány daly nějak zrecyklovat na někom jiném ale takhle....

Asi nejvíc mě pobavil jeden borec ve staré plechovce s motorem z traktora....napálil to na rovince, machr největší, a.....přejel odbočku. Musel si zacouvat. V ten moment jsem měla pocit, že asi vybouchnu, jak se záchvat smíchu dral na povrch. Zcela netaktně jsem se na chodníku rozchechtala, jak blázen.

Pro tydle momenty stojí žít

Intermezzo alá Caitlin Moran

Dup dup dup...spěšně vybíhám poslední schody do patra ale už předem vím, že za dveřmi mě čeká peklo....

Klíče už mám připravené, jen je vrazit do zámku a otočit...

Dveře se otevírají a já už slyším ten křik...."kde jsi sakra byla celou dobu?!! čekám tady na tebe jak blbec a ty se někde poflakuješ s kámošema po venku.... uvědomuješ si vůbec, že jsem skoro nejedl!!!", vyčitavě na mě kouká, obviňujícím pohledem.

"Ano já vím broučku, moc se omlouvám", hájím se. "Vždyť to přece nebylo zas až tak dlouho, jsi samostatný, něco by jsi vydržet měl."

"Chtěl jsem jít ven aby jsi věděla...a místo toho tady čekám, až se uráčíš dojít domů...." Snažím se situaci zachránit jak to jen jde, nicméně nečekám, že by to nějak pomohlo: "venku ale prší, nelíbilo by se ti tam, vždyť nemáš rád déšť.... " to ale nevadí, stejně jsem chtěl jít ven....a mám hlad, hroznej hlad....takže mi už sakra dej najíst!!", načež celou diskuzi ukončuje a uraženě odkráčí do kuchyně....k mističce

...život s kocourem je někdy zatraceně těžký

update - Ready Player One

abych se pochlapila, jak děsně jsem všímavá.....
asi jsem objevila logickou nesrovnalost....když náš hlavní hrdina pátrá na planetě Archaide po nefritovém klíči, musí sehrát bezchybnou hru PacMana
po jejím dohrání dostane do inventáře čtvrťák (který pak sehraje v příběhu zásadní roli....to jen tak, abych vás namlsala)
také si pak může vybrat svého robůtka, výběr je ale již trochu omezen, jelikož se se ke hře před naším hrdinou dostali už jiní......jakto, že oni nedostali čtvrťák, když účelem hry bylo sehrát BEZCHYBNOU hru?....

Ready Player One

Dneska mě skoro celý den bolela hlava, tak nečekejte úplně nejvýživnější článek...

A hlava mě bolela, jelikož jsem celé opoledne + část odpoledne strávila čtením.

Ready player one je velice chytlavá kniha z prostředí geek komunity v nedaleké budoucnosti. Celý příběh se točí kolem soutěže, kterou po své smrti (prostřednictvím přednatočeného videa) vyhlásil otec-zakladatel nejdokonalejší virtuální reality jaká kdy byla vytvořena, OASIS. Kdo vyhraje, získá neskutečné bohactví. Ačkoli se děj odehrává někde kolem roku 2141, je vlastně všechno posunotu do 80let století dvacátého. Věc se má totiž tak, že aby jste soutěž vyhráli musíte být magor do 80let, tak jako tvůrce OASIS.

První polovina pěkně ocípala, žádné trapné klišé se nekonalo. Pak přišla pasáž, ona chvíle, kdy hlavní postava vymyslí naprosto praštěný (ale ambiciozní plán), a v tu chvíli mi zatrnulo, že zas zakysnu v části o tom, jak onen plán nečekaně selže, hrdina se octne v nebezpečí a blá blá. 

K mé nesmírné radosti se nic takového nestalo...Autor se naštěstí nepokusil zprznit hlavní zápletku propašováním néjaké další jenom aby uměle navýšil napětí...kterého už tak bylo ažaž

Jak jsem již napsala, děj neustále odkazuje na 80 léta. V té době jsem byla ještě na houbách, takže o technice té doby vím kulový. Nicméně v textu byla umě propašována všelijaká vysvětlení a dodatečné odkazy, takže i takový technologický analfabet jako já, si udělal celkem slušnou představu ( a zas až taková lama nejsem)

Kolem a kolem jsem byla z ukořistěného čtiva nadšená. Nevím proč, neustále mi text připomínal děj Johnnyho Mnemonica....podobný apokalyptický pohled na budoucnost

Jak jsem zjistila, že mám závislého kocoura

Dnes bych se s vámi ráda podělila o svůj nejnovější poznatek z říše domácích mazlíčků.

Dnes mi totiž teprve došlo, že žiju v jedné domácnosti s feťákem. Už nějakou dobu pozoruju, jak kdykoli otevřu dveře do koupelny nasáčkuje se do ní, společně s čerstvým vzduchem, taky zásobník na chlupy...můj kocour. 

Chvilku se ochomýtá kolem a následně se začne tlamicí otírat o stolík, kde mám v košíku hřebeny. Z toho jsem fikaně usoudila, že mu jde právě o ně. Po serii experimentů, se předmětem nejvyššího kočičího zájmu, ukázal být hřeben z olivového dřeva. To, co s ním zvířo předvádí, je těžké popsat. Nejednou jsem měla pocit, že si o ten hřeben chce sedřít napřed všechny chlupy na tlamě a pak i kůži. Vrní u toho jako středně výkonný karburátor a slintá. 

Co mě ale skutečně přesvědčilo o jeho závislosti na puchu mých vlasů, byl kousanec, který mi uštědřil, když jsem mu hřeben zabavila. 

Nevíte někdo o podpůrné skupině pro majitele závislých domácích mazlů?