O pomíjivosti

Vládce přírody sezval zvířátka do lesa na dvoudenní sekání, aby se mohla od sebe navzájem naučit novým dovednostem a znalostem.

Přišlo mnoho zvířátek, z polí, luk a dokonce i ze vzdálenějších lesů. A tak bylo setkání pestrou směsicí.

Dorazila také lištička a protože mnoho míst bylo již obsazeno, našla jedno volné vedle mladé zaječiče.
Po chvíli se spolu ty dvě daly do řeči a protože lištička byla moc ráda za novou kamarádku, ochotně ji ve všem radila. Na konci prvního dne už si liška všímala, jak její nová kamarádka neochotně pouští ke slovu někoho jiného. "Ale co",řekla si,"vždyť každý máme něco." První den odcházely ze setkáni společně a cestou si hezky popovídaly.

Druhý den se liška těšila na povídání se zaječicí a potkala ji v družném hovoru s ježkem. Oba pozdravila ale protože byli oba zabráni do hovoru nechtěla jim do něj skákat, místo toho se otočila, aby se podívala kolik dalších zvířátek ještě přichází. Když se otočila zpátky, ježek i zaječice byli pryč...odešli na palouk bez ní. Se smutkem se tam vydala také a viděla zaječici obklopenou několika zvířátky se kterými se vesele bavila, žádné volné místo se u nich už nenašlo. Během přestávky šla lištička za zaječicí, trošku si popovídat. Po chvíli se zaječice omluvila, že si potřebuje odskočit, za liškou se již nevrátila, místo toho se pustila do hovoru se zvířátky se kterými celou dobu seděla...

Když se nakonci dne zvířátka rozcházela do svých obydlí, odcházela lištička sama, když míjela zaječici, rozloučila se s ní, ta ale neodpověděla, asi si jí ani nevšimla...