Fretečka

pozorní si již jistě všimli, že nám přibyl nový petík :) a je to moooooc mlsný umazlenec, takže ho chce hladit a krmit a hrát si s ním, aby mu nebylo smutno....

zatím se tady rozkoukává a velmi ho zaujaly rybičky, tak doufám, že mi je nesežere ....( pro jistotu je počítejte, kdyby náhodou)

proč právě takové jméno..... je to pro mě vzpomínka na dva úžasné zlobivé tvorečky, kterých jsem se vlivem okolností musela vzdát a kteří momentálně v útulku pro opuštěné fretečky čekají až si je noví majitelé odvezou na Slovensko

                                                       vlevo Mufísek, vpravo Barbušík

                                               nikdy na vás nezapomenu!!!

Pohotovostní strasti.....

Ještě než dnes s konešnou platností odpadnu, chci se s vámi ještě relativně "začerstva" podělit o svých zážitcích ....ze střelby z CZ75!!!!! upřímně vám říkám, že vyhrát olympíjskou medajli nemám takovou radost jako z toho, že jsem si vystřelila, byť jen jednu ránu.... (a skřípla palec v pojistce, ale o tom možná jindy)

takže předně témeř vůbec nekope, závěr běhá tiše .....no prostě žůžolabůžo co mám vykládat, nádhera.....tříská sice kvalitně, ale čekala jsem to horší nato, že se mi zvuk odrazil od zdi 

Chachaaaaaa takže první výstřel v životě, ufffff z toho budu žít eště hooooodně dlouho, takže buďte prosím schovívaví

ale proč vlastně jsem příspěvek nazvala, jak jsem nazvala

protože stejně jako i náš velectěný parlament a úřady tak i nemocnice v ČR jsou místy, kde se zatmívá rozum, aneb kterak udělat z jednoduché cesty na pohotovost s obvodním lékářem, honbu za pokladem a to i s falešnými křížky v mapě a pastičkami všeho druhu

ta "čezeta" je tak krásná :)...........no nic pokračujem dál

vejdu do nemocnice, nějaká navigace nikde, jen plakátky pohotovost 1. patro, jdu do 1. patra tam co? tam samozřejmě žádná pohotovost není, jak jsem to zvěděla? od pacientů, kteří tam čekali

tak zpátky dolů,

dole jen pohotovost chirurgická a traumatologická

za vrátným......ten mi 3x odpověděl na něco úplně jíného než jsem se ho vůbec ptala (znáte 12 ůkolú pro Asterixe, jak se v DOMĚ KDE SE ZATMÍVÁ ROZUM Asterix dohaduje s vrátným o protustce) nakonec jsem z něj vydolovala co jsem potřebovala (výslech jak cyp!)

 šourám se tedy naznačenou cestou, potkám rodinku v ruce si smolí pápírek s úhradou vydřidušského, čti regulačního, poplatku, to mě celkem zaujalo, páč jsem takový papírek neměla a kdyby je někde rozdávali zadarmo vůbec bych se nezlobila

leč měla jsem smůlu a musela jsem si ho zaplatit, což mě vrátilo zpátky do budovy ze které jsem vyšla.....prostě takové monopoly, ups šlápl jsi sem a vracíš se tím o 5 políček zpět

s papírkem v ruce jsem se pak konečně doštrachala do správné budovy a dokonce i do správného patra a víte co? měla jsem konečně štěstí, šla jsem témeř okamžitě.....

a todle všechno kvůli jednomu blbýmu papíru s nálezem, abych zítra nemusela nikam jezdit a mohla se ohánět tím, že jsem přeci nemocná (no akutní zánět průdušek asi nemoc skutečně bude) tuhle diagnozu jsem pak na svoboďáku spláchla teplou višňovou medovinou.......a bylo

Stávka

Tož nevím........můj blogček se mi asi mstí za neustálé updatování nebo už fakt nevím.....

Čtivci nefungovali, teď fachčí ale ne mě (což je teda ale pěkně na houby, jen tak mezi námi děvčaty) 

třeba se to časem všechno umoudří....popravdě mě to nehezky dere, páč mít na svém blogu (REPREZENTACE SAMA SEBE, ROZUMÍŠ!!!!) nefunkční nesmysl, který by tu měl být pro mě, abych se mohla jeho prostřednictvím kochat z přibývajících čtivců, je  frustrující

a to se s tím babrám už dobré 3, slovy tři, hodiny

Hřejivé lidské...písmo

Po nepříliš dlouhém spánku, 5 hodin opravdu není nic moc, otevřu oči a vzhledem k tomu, že přes závěsy se na mě sluníčko nedobývá, tak to vypadá na další depkoidní den...... no prostě fuj už po ránu....pardon dopoledni

Tak nic, říkám jsi, aspoň můžu být bez výčitek zalezlá v pelíšku a číst si nebo se i jinak příjemně flákat a touto svou (ne)činností nadmíru prudit příbuzenstvo (čti ségru)

Ale jen co vemu do ruky svuj smarttelephonek a z něj na mě civí smska, tak mě ty radostné představy přejdou....

Je opravdu neuvěřitelné, kam až někteří lidé vypracovali umění psát sms......například moje bytná, od níž se výše zmíněná sms dožadovala přečtení, povýšila svůj styl do opravdových výšin

S jakou lehkostí dokáže sebemenší prosbu nebo jen holou větu oznamovací sepsat do tak nebetyčné urážky je mi vpravdě záhadou.....

Takže po počítečním šoku, kdy jsem stravovala ono její umění jsem se škodolibým úsměvem odpověděla jak nejzdvořileji to bylo možné .... angláni by padli závistí

Po obsahu zmíněné sms vám nic není ale s čístým svědomím mohu sdělit, že jsem v této záležitosti dosud nehla prstem ;) 

Veřte nebo ne, jen málo co mě dovede tak nas... jako, když se mi něco nedaří. V tomto případě se k tomu, aby toho nebylo málo, přidala zrada ze strany samotné aplikace. 

Škodolibě se tváří jak mi úžasně pomáhá, přitom se divím, že jsem si o ty klacky ještě nezpřelámala nohy!!!!

Doprčic práce.....

Šablony pitomý, k ničemu.....no nic takhle teda ne....


Milí čtivci, je mi vás sice líto, ale ne zas tolik, abych si nechala líbit todle prostředí


Operace přeměna začíná, nějaké transfuze tady mám, tak snad přežiju...


Kdyby něco tak, psychiatrická léčebna v Černovicích, noste hlavně oříšky a ovoce atd. s řízkama vás vyperu!!! tak bacha

O nespavosti a jiných krásách života

Drazí a milí, jistě jste i vy zažili tyto chvíle plné úžasu a vzrušení. To první, když se vám chtělo spát a teď bezmocně civíte do stropu. Kdo má méně štěstí, tak možná i na slastně si pochrupující havěť (druh si doplňte sami). Vzrušení, bušení srdce a návaly adrenalinu, jaké bychom mohli závidět akčnímu vazounovi,kosícímu haldy nepřátel, zase padají na bedra těm nešťastníkům, kteří zoufale odpočítávají zbývajíci hodiny (pro ty šťastné) případně minuty, což už jsou případy pro chocholouška.

Tož jak na to...ovečky už v módě nejsou...prý je ale zdatně nahrazují představy nahých krasotinek, případně mužných chcípáků o které by si normální žena neopřela kolo. Ale budiš! Další varianta předpokládá medika v rodině či známého a violá kouzelné pilulky, kam jen oko, ještě nespícího šťastlivce jen dohlédne. Asi by se ještě něco našlo, leč o půl páté ráno se z mozkových závitů něco jen těžko doluje.

Proto ležím v pelíšku,v bříšku mne hřeje zbaštěná čokoláda a drsám tydle nesmysly...

P.S. Delirium by ze mě měla radost (Sandmanova sestra pozn.redakce)