...a jsem zase za socku

Nedělám si iluze, že mě nebudete, po přečtení tohohle škrábance, nenávidět...ale co (zas tolik vás není, takže tuhle dávku nenávisti zvládnu)

každý určo znáte ten pocit, kdy vás "honí mlsná". v mém případě hra na honěnou trvala skoro 2 měsíce a mlsota se sestávala z nakládaného hermoše, lahůdku jež zná každý aspoň trochu zběhlý hospodčan. je mi jasný, co si asi tak myslíte (tak je blbá, si na něj někam zajdu, no ni?) no ni....tahleta bašta vyžaduje jistý rituál, navštívit svatyni a za určitou oběť následuje ... ehm...slaná odměna...
veřte mi, že málokdo měl takovu smolu jako já.
příležitost číslo jedna: team building - ze všech hospod co jich v Brně je, se musela vybrat zrovna ta, kde nevaří (chápete to?!) pajzl jak sviň, sicee měli tam "futbálek", šipky a můj oblíbený biliar ale žvanec ne, tak nic, tenkrát jsem utřela
příležitost číslo dvě: scuk s kámoškou, kvůli tomu jsem ani neobjedvala, abych se mohla pořádně nadlábnout, hodinu před srazem smska, že to ruší (kuááááááááá) tož zas nic

a teď se, milí zlatí, dostávám k jádru žvance....čekání se mi zatraceně vyplatilo
dneska nastal onen den H....volám sourozenkyni, aby si došla vyzvednout nějaké věci, načež mi opáčí, že momentálně je zaneprázdněna cpaním se v hospě žebry....ha! příležitost!!! (kašlu na rituály...) vyložila jsem ji jaké muka poslední dobou zakouším, načež se v ní probudila sourozenecká láska (obyčejně překrytá tunami jiných citů, jež se kladnými nejdou nazvat ani náhodou - kdo vyrůstal mezi více spoluparazity, zná moc dobře, netřeba objasňovat) a že čekne co by se dalo vymyslet....

po nějakém tom čekání, dojela kýžená obětina mému obžerství....ten chleba, který jsem k tomu dostala, byl snad ještě lepčejší než samotný hermelín, oni si ho totiž v té hospodě asi sami pečou..... celá čtvrtka (jako netroškařili) ho byla,  ještě teplého, s křupavou kůrčičkou a uvnitř plněného bylinkovým máslem!!!! bože to byla mana....výživné... původně jsem si říkala, že to prostě sežeru všechno, nicméně tak je to vždycky, očiska by se cpaly ale žaludek zahájil stávku (tak neva, mám ještě polovinu na zítřek)

a teď proč se škrábanec jmenuje, jak se jmenuje...když mi krmi doručovala, zkoušela jsem ji vnutit nějaké škvarky na revanč a byly, považte, odmítnutý!!! jáká to drzost, nehorázné, přímo ohavné....
takže jsem se nadlábla zadara :) a s umaštěnou pusou a rukama vám to tady za čerstva spisuju, abyste mohli závidět

Avatar

dlouho jsem otálela podívat se na Avatara...za prvé, protože v době, kdy byl uveden stal se kultem, vidět jej bylo cool, jelikož nerada splývám s proudem, výhýbala jsem se tomu, jak bacil lékarně. Druhá věc je, že tak trochu kecám, viděla jsem malinký kousek...vlastně úplný konec...zrovna tu scénu, kdy tam ten šílený magor tím nejnechutnšjším způsobem vraždí toho divného tygříka...
znechutilo mě to natolik, že jsem až doteď nesesbírala tolik odvahy filmík zkouknout...respektive odradilo...říkala jsem si, jestli v takovém duchu probíhá i zbytek filmu, nemám na to žaludek...jsem prostě zvířofil a s tím fakt nikdo nic neudělá...a že se snaží, vždycky se nějáký trouba najde...zrovna dneska mě přesvědčoval jeden, že sražení zvířete při řízení patří k věci...s tímhle u mě ale rozhodně nezaboduje, ale zpátky k avatarovi
jsou lidi, kterým se film nelíbí pro jeho celkové vyznění....environmentální agitka...ekologická blitka apod., těch přirovnání jsem slyšela docela dost...člověk vždycky prská, když se mu nastaví zrcadlo...zvláště, když z něj na něj kouká něco ošklivého...
podle mě je to pravda, prostě jsou lidé (opravdu existují), kterým je budoucnost planety naprosto ukradená a jistě by případnému zloději i připlatili...a ano, celé lidské pokolení se chová jak nenažrané kobylky...až na to, že kobylky se pak mohou přesunout jinam, jsou malé a až se jednou na stejné místo vrátí, bude tam zase dost potravy (teoreticky...v praxi jim toho fleka zaberou lidi), lidi ale ne, už teď se namají kam hnout...a tak možná v budoucnu, je mým zbožným přáním nedožít se té chvíle, budou naši potomci svědky něčeho úplně stejného, jako je nastíněno v avatarovi nebo WALL-Eím