Intermezzo alá Caitlin Moran

Dup dup dup...spěšně vybíhám poslední schody do patra ale už předem vím, že za dveřmi mě čeká peklo....

Klíče už mám připravené, jen je vrazit do zámku a otočit...

Dveře se otevírají a já už slyším ten křik...."kde jsi sakra byla celou dobu?!! čekám tady na tebe jak blbec a ty se někde poflakuješ s kámošema po venku.... uvědomuješ si vůbec, že jsem skoro nejedl!!!", vyčitavě na mě kouká, obviňujícím pohledem.

"Ano já vím broučku, moc se omlouvám", hájím se. "Vždyť to přece nebylo zas až tak dlouho, jsi samostatný, něco by jsi vydržet měl."

"Chtěl jsem jít ven aby jsi věděla...a místo toho tady čekám, až se uráčíš dojít domů...." Snažím se situaci zachránit jak to jen jde, nicméně nečekám, že by to nějak pomohlo: "venku ale prší, nelíbilo by se ti tam, vždyť nemáš rád déšť.... " to ale nevadí, stejně jsem chtěl jít ven....a mám hlad, hroznej hlad....takže mi už sakra dej najíst!!", načež celou diskuzi ukončuje a uraženě odkráčí do kuchyně....k mističce

...život s kocourem je někdy zatraceně těžký