O zkušenost těžší

"pozdě ale přece" nebo "tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho uthne".... se říká

takže mě dnes neminulo i druhé kolo pohovoru, moje první....upřímně, od prvního se lišilo jen zvýšením počtu osob v místnosti a divadelním vystoupením na téma: ukázkový telefonát.....docela fraška

taktéž s otázkami se příliš nevytáhli (opakovaly se ty z minula) docela nuda

zpestření ale bylo...to když se mě ptali, co na mě oceňují přátele - nechci být nějak přehnaně skromná...ale jak to mám já vědět?! něco se určitě naškrábe ale že by to bylo něco paušálního....? to jsou tedy otázky....moderní vedení pohovorů nepochopím....
kde byste se ráda viděla za 5 let....na to mám vždycky chuť odpovědět "co je vám sakra po tom!" - na Havaji...zasypaná prašulema
nejhorší je, že v zhledem k tomu, že to většinou žádný dream job není, musíte si tydle nesmysly cucat na místě, z prstu je to moc blízko, ... z paty!
pak Vás zasypou bludy ohledně loajality k firmě, jak hledají člověka na velmi dlouhodobou spolupráci, který bude pro firmu žít a jak v prvních letech investují do zaměstnance horetní sumy peněz na zaškolení, vzdělání, předávání know-how........a pak....přijde ta nejvtipnější čast....ve chvíli kdy jste si vyslechli tydle nesmysly Vám poví, jak částka, kterou jste vyslovili není adekvátní a že sice byste dostali to co jste si řekli ale v hrubém.....

užasné.....a jakou tedy má mít ten zaměstnanec motivaci k tomu být loajální!? když tady není žádná ochota připustit, aby si zaměstnanci dobře žili....

nevím asi žiju v jiném světě, kde nadnárodní společnosti jsou téměř žebráci a jejich top managerstvo jezdí MHD....